Mnozí z nás by chtěli být hrdinou. Být tím, kdo to má srovnané, kdo dokáže zachovat klid i v nejtěžších situacích. Být tím, kdo dokáže vtipkovat všude a ovšem. Sklidit úspěch a uznání, i kdyby to mělo jen být v podobě poplácání po rameni se slovy: "Fakt dobrý." Hrdiny obdivujeme, vzhlížíme k nim, hledáme u nich odpovědi nebo odvahu.

Každý z nás má sny. Některé jsou velmi praktické, jiné jsou divoké a dospělá mysl by je nazvala nereálné či dětinské. A přesto jeden nebo druhý není o nic míň nebo víc. Pořád jsou to jenom sny.

Duše umělcova je vskutku záhadné místo. Je to jako obrovský zámek, o kterém si nejste jisti, zda vás láká nebo odpuzuje.

Vidím, jak se ženou mraky. Tmavé, těžké a rychle se blíží. Nejprve se ve mně objeví strach. Hlavou se mi honí věty typu: Co to zase bude? Ustojím to? Já už nechci další zkoušku... V ten moment mou bytostí prostoupí síla. Není to emoce a ani pocit. Je to stav bytí. Síla, která je něžná, nezlomná a nekonečná....

Téma, které se omílá ze všech stran, a hlavně z té finanční. Každý má definici hojnosti jinou, a přesto se nás všech dotýká. Ať už to je finanční hojnost, hojnost zdraví, lásky, míru, spravedlnosti,…

Cítím, že tento příběh mám napsat. Jedna má část by si ho chtěla hamižně nechat pro sebe, ale Srdce říká jinak. Asi před měsícem jsem byla požádána jednou ženou, jestli bych s ní sdílela dechové techniky, které by ji mohly zlepšit určité části života. Byla jsem poctěna, neboť této ženy si nesmírně vážím. Děkovala jsem Bohu, že mohu a...

Dovolit si... Nevím, jak pro vás, ale pro mě je to velké téma, které mě doprovází vlastně stále. Někdy je hlasitější a jindy je v pozadí.

Zdá se mi, že je takové nepsané pravidlo. Když to nejméně čekáte, tak přijde ten největší zážitek. A přesně toto se mi dnes stalo.