Čekání

Sedím ve vlaku z Ostravy. Zrovna jedu okolo hradu Helfštýn. Na tomto hradě jsem byla účastna nejednoho dobrodružství, ale to jsou příběhy na jindy. Asi bych se s vámi dneska chtěla podělit o své pocity a myšlenky.

Nerada čekám. Upřímně většinu čekání fakt nedávám. Hlavně to čekání, kdy společně s ním už ve mně roste impuls k akci. Momentálně čekám na finální potvrzení od kupce na dům. Mám sbaleno. Vím, co obsahují finální hmotné kroky, které budu potřebovat udělat. Mám i vybrané mé budoucí bydlení, ale o tom ještě nebudu nic prozrazovat. Bude to úplně nové dobrodružství a už se nemůžu dočkat!

A jojo, vím, že má všechno správný čas. V srdci vím, že se mé několika měsíční volání ve finále zhmotní. Ono už už je na světě. Jako když pozorujete východ slunce. Vidíte ho vykukovat z poza hor, ale ještě není celé. Šťourám vevnitř i venku, co ještě bych mohla udělat pro urychlení a nějak nic moc nenacházím. A tak dýchám a snažím se čekat a nebýt u toho v křeči.

Prosím, pouštím a děkuji <3

A tu drahou láhev růžového šampaňského vypiju s nejlepší kamarádkou teď o víkendu nehledě na to, jestli budu vědět odpověď nebo ne :D.