Dech je Duch - Pokračování

Nádech, výdech

Slyším…

Nádech, výdech

Vidím…

Nádech, výdech

Cítím…

Nádech, výdech

Prožívám…

Nádech, výdech

Jsem…

Nádech, výdech

Vrátila jsem se, a přesto jsem nikdy neodešla…

Minule jsem napsala, že s vámi budu sdílet pokračování. No, mohla bych vám tady popsat přesně jak, co a proč. Možná taky kdo a s kým, ale ono je to vlastně jedno, ne?

Srdce bije, nádech střídá výdech. Život je nádherný a svět je v pořádku.

Asi můžu říct tohle, všechno bylo stejné, a přesto to bylo tak moc jiné. Pár dní trvalo, než si všechno nové (vlastně to bylo něco velmi známého a přirozeného) "sedlo". A vlastně si nic dosednout nemuselo. Takhle to zní velmi matoucně, ale slova jsou až moc "placatá".

A dneska?

Miluji pořád a všechno, nadávám jen občas, ale za to velmi peprně. Žiji, co volá, to, co nevolá mě nebaví. Když nic nevolá, tak nic nedělám a v tom jsem přeborník! Zásadně pracuji v noci. Všemu se směju a když brečím, tak to fakt bolí. O Bože, jak já moc miluji kontrast duality! Miluji si se vším hrát, někdy mám pravidla a jindy ne.

A tak jenom jsem, protože můžu, protože chci. A až nebudu chtít, tak se srdce zastaví a už se zpátky nerozběhne.