Společný dech

Chtěla bych se s vámi v krátkosti podělit o obyčejný zážitek.

Dnes jsem na svou kamarádku čekala u Jindřišské věže. Tak se tam rozhlížím, kde si stoupnu.
A najednou si všimnu, že je tam takový pěkný "rantlíček". Tak jsem si na něj sedla. "Rantlíček" měl za sebou plot, tak jsem se i hezky opřela. Sedím a koukám po lidech. A najednou cítím takové lehké objetí. Zarazila jsem se a podívala jsem se nad sebe. Nade mnou se činily větve. Otočím se a koukám na strom. Nebyl nijak velký, vlastně na něm nic zvláštního nebylo. Byl to úplně obyčejný strom. A tak jsem se znovu opřela a zavřela oči. A jen tak jsem s ním začala dýchat.
Já jsem nic nechtěla po něm. On nic nechtěl po mně. Jen tak jsme spolu hezky chvilku byli.

Tohle je pro mě přítomný okamžik.

Vůbec mě nenapadlo, že o tom budu později psát, tak nemám ani foto onoho stromu. Ale až budu v Praze a půjdu okolo, tak ho vyfotím, abyste se mohli seznámit s mým novým kamarádem.